Jmenuji se Roman Kelbich a jsem absolvent střední uměleckoprůmyslové školy (VOŠUP-SUPŠ), zabývám se ilustrací, fotografováním a popřípadě grafikou, rád pracuji na výtvorech, které mají nějaký účel a význam-proto se ve volném čase zabývám různými zakázkami, které se mi naskytnou..:-)

e-mail:frodoman@seznam.cz
mobil: 775 910 401

Květen 2012

Jan Reich – Fotografie : Životní příběh fotografa narozeného roku 1942 v Praze

21. května 2012 v 21:34 výstavy

Dnešní svět je doslova zahlcen digitální fotografií a tak je práce fotografa v dnešní době velice obtížná a především nevděčná činnost. Profesionální vybavení nebo alespoň samotný fotoaparát si pořizuje čím dál tím více lidí a tento fakt převálcovává (spíše už převálcoval) kvalitní umělce, především ty, kteří fotili v dobách ještě před touto fotografickou invazí.
Proč tomu tak je? Jeden z hlavních důvodů bude jedno univerzální slovíčko- "peníze". Lidé totiž šetří. (A někdy ani není divu, když se podíváte, že pan Kalousek už vymyslel i tzv. "daň ze vzduchu"…) Ovšem co se týče fotografie, ta by neměla být o nějakém šetření, ale o Fotografii. A tak se také poznají ti správní Fotografové. Mají svoji hrdost, a za pár korun Vám nic nenafotí, proč by lacině mrhali svým talentem? Od toho jsou tu právě laičtí fotografové dnešní doby, kterých je opravdu nemálo.
Pokud bychom tedy měli říct něco k opravdovým mistrům dřívější doby a kvalitního umění fotografie, napadne nás určitě např. pan Josef Sudek a nebo právě Jan Reich, který nás mohl okouzlit na výstavě na Pražském hradě, a přenést nás do té romantické doby, kdy člověk nestřílel fotky jako ze samopalu, ale každý stisk spouště si pořádně promyslel, možná by se to dalo přirovnat k takové alchymii, kterou z těchto snímků můžeme cítit.
Viděli jsme zde přes 400 černobílých fotek. Krajinné, městské nebo zajímavou sérii fotek z cirkusového zákulisí. Z každé fotky na nás dýchá cit pro kompozici i zachycení správného okamžiku. Na většině fotek exteriéru, kde je v horní části nebe je většinou zataženo, nebo vidíme struktury mraků, čímž jsou záběry zajímavější, než kdyby tam bylo jen prázdné nebe. Velice atmosférické jsou fotky, na nichž čaruje mlha, Jan Reich dokázal skvěle zachytit mlhavou atmosféru kouzelných míst a nejlépe to působí asi na fotkách města Pražského. Tyto exteriéry připomínaly skoro nějaké velké dokonale vyladěné modely, protože většinou byly bez lidí a dalších rušivých prvků.
Dalším příjemným faktem bylo, že fotky byly z různých koutů našeho státu, a tak si každý, mohl určitě najít nějaký ten snímek z okolí jemu blízkého.
Takže závěrem je třeba pochválit tuto výstavu za nostalgii v podobě krásných fotek, které se značně liší od těch dnešních uspěchaných a někdy nevkusných nebo odbytých. Buďme rádi za takovéto výstavy a taky za Pana Reicha, který už bohužel od roku 2009 nežije.






Má knížečka o pražském orloji na www.orloj.eu !!!

1. května 2012 v 18:43

Při psaní tohoto článku si připadám jako bulvár :) Ano, nadpis je jen poněkud zavádějící... Ovšem pravdivý :) Před malou chvíli jsem narazil na "recenzi" od provozovatelů oficiálních stránek o pražském orloji - http://www.orloj.eu Ovšem nejedná se ani tolik o normální recenzi, je to spíše taková "varovná" recenze, (ještě bych radil dodat tam dva veliké blesky po stranách článku) :-)


Řekl bych, že autor tohoto článku se asi zalekl, když viděl že není jediný, kdo se o orloj zajímá, a někdo se snaží dát o něm vědět svým způsobem, a zřejmně si i myslel že bych na tom mohl vydělat miliony? :)) (Rozzlobený pisálek zřejmě také ctí zásadu každého správného psa, který si očůrá každé své místečko a přísně si brání své teritorium, které mu nikdo jiný nesmí narušit!)
Proto se do Příběhu pražského orloje obul-přesněji obula- a já se nyní od cizích lidí dozvídám takové zajímavé věci, jako že neumím kreslit, můj děda, Milan Dubský, který vydal tři básnické sbírky (a mnohými vzdělanými lidmi byl přirovnávám k Hrubínovi), nerozumí poezii, a vůbec že naše knížečka je absolutně klamný kousek, který by rozhodně neměl přijít dětem do rukou! (mohl by jim nejspíš totiž vyvolat neléčitelnou psychickou újmu, takže pokud ji někdo máte doma..okamžitě ji prosím uchopte do kleští, pomalu hoďte do rozpáleného krbu, až krb dohoří, popel naberte na lopatku, a její obsah pomalu vysypte do záchoda, potom minimálně třikrát spláchněte, potom nebude na škodu ještě celý záchod vyměnit. Děkuji moc)

Tak já se tedy přiznám...tato knížečka ve skutečnosti...no ona to není odborná publikace, která by měla sloužit jako učební pomůcka v hodinách dějepisu :-( Bohužel. Jsem veliký zlosyn, a tak jsem chtěl poukázat na legendu o Mistru Hanušovi, kterou zřejmně chytráci na stránkách orloj.eu zapomněli, a nemají s ní tak žádné slitování! Pojem "stylizace" jim také bohužel nic neříká...a pokud jim nic neříká, je potom jasné, že tuto brožurku nemůžou nikdy pochopit. Já mám bohužel stylizaci rád, a to už i třeba v tom smyslu, že když kreslím na obrázek veliký orloj, tak nebudu detailně vykreslovat malinké sochy, na něm umístěné, neboť to by bylo podle mě docela k ničemu...
Každopádně, jestli takovýdle názor má i někdo jiný, tak to samozřejmně toleruju, jen mi to přišlo směšné, a musel jsem se o to s Vámi podělit :)


Stejně toto varování od "Jindřišky Bumerlové" nenechte bez povšimnutí, a možná si ho raději i vytiskněte a přilepte třeba na ledničku...opatrnosti není nikdy dost!

A na konec ještě jednou tedy připomenu, knížečka s názvem "Příběh pražského orloje" není odborná publikace, ale není ani odporná, jak popisuje slečna/paní Jindřiška :o)


Ale jak se říká...vždycky může být hůř...:) Zatím ze zákona nemusíme naše knížečky obohacovat ničím podobným :)